Pastýřský list – Pascha 2018

Milí bratři a sestry v Kristu,

každý rok se vracíme k jedné klíčové události před dvěma tisíci lety, která navždycky a trvale poznačila dějiny světa – ke smrti a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Tato událost, navzdory mnoha úsilí některých sil vymazat ji definitivně ze srdcí a paměti lidí a národů, je stále v nich a mezi nimi živá. Naše každoroční připomínka a vzpomínka se vztahuje k tomu, abychom si ji do své paměti ještě hlouběji vtlačili, žili s ní a ve svém srdci s láskou pěstovali.

Proč je tato událost i dnes stále aktuální, dokonce aktuálnější než kdykoli před tím? Protože, zdá se, blížíme se z mnoha pohledů k jakémusi konci dějin. S tím je třeba počítat, že tento svět v tom stavu, v jakém se nachází dnes, při všech těch hrozbách, týkajících se životního prostředí, válečných prostředků schopných několikrát zničit zemi, šíření agresivity a korupce... nebude trvat bez konce, věčně. Jednou tato tvárnost země pomine. Připomíná nám to svaté Písmo: „Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou!“(Mt 24,35) Jsou to Ježíšova slova. A co bude pak?

Abychom našli odpověď na tuto otázku, musíme si vyjasnit důvod příchodu Druhé božské osoby na svět. Předtím než to uděláme, musíme uznat, že kromě našeho viditelného světa existuje i jiný svět, který nás očekává. Není to nic fantastického. Vychází to kromě zjevení i z obyčejné lidské logiky. Kdyby tomu tak nebylo, ztrácí naše existence na této zemi jakýkoli smysl. Naše vědomí, naše existence, která jednou začala, už nemůže zaniknout, jen dál pokračovat jiným způsobem. Naše duše a naše vědomí není materiální, i když se o materiální opírá a vychází z něho. A co není materiální, to nemůže zaniknout, jen se změnit.

Člověk není stroj, mechanizmus, který se rozpadne, opotřebuje a pak zničí, odhodí. Člověk je jednota duše i těla. Po smrti se duše od těla oddělí, žije svým životem a na posledním soudu se opět spojí se svým zduchovnělým tělem a bude nejen nové tělo, ale i nové nebe a nová země (srov. Zj 21,1). To musíme brát vážně. Vše bude obnoveno, jen duše zůstane stejná. A o tu jde na této zemi na prvním místě. Jde o to, jak ji formujeme, jak se jí věnujeme, jak ji sytíme Božím slovem a eucharistií, jak konáme skutky lásky, v jakém stavu odejde do věčnosti.

Proto si soustavně uvědomujme, že na této zemi je nejdůležitější to, v jakém stavu se nachází naše duše, náš duch. Ke stavu duše do značné míry přispívá i stav těla, zdraví těla, to je pravda, ale ne absolutně. Mnozí lidé, dotknutí Boží milostí, si až kvůli nemoci těla uvědomí, nač jsou tady na světě, co je nejdůležitější hodnotou, a obrací se celým svým bytím k Ježíši, vzývají ho na kříži, kde je jim v té chvíli nejbližší. To je pak požehnaná nemoc, protože vede k nejvyšším cílům a hodnotám a ke spáse těla s duší.

I velikonoční událost, kdy za nás Boží Syn dává dobrovolně svůj život, aby nás zachránil před věčným zatracením, je formou bolesti, kterou náš Stvořitel obětuje za nás, staví se na naši pozici a vydává se do rukou smrti, aby svou smrtí zvítězil nad smrtí. To je Boží způsob vítězství: přemohl dobrem zlo, neoplácel zlým za zlé, jak je to v hříšném světě pravidlem. Protože zlo vždycky plodí další zlo, pomsta vyvolává jen další pomstu. Jen oplácení dobrem za zlo je schopno zlo zničit. To musíme pochopit, i když se to vzpírá obyčejné pozemské lidské logice. Tady jdeme proti lidské logice a nahrazujeme ji vyšší logikou, Boží logikou; lidskou logiku nahrazujeme Boží logikou. To by mělo být pro nás smyslem každoročního svátku Paschy. Nic jiného nemá smysl, všechno ostatní je zbytečné. Všechny naše navenek dobré skutky, které konáme těm, kteří i nám konají dobro, nemají cenu, pokud toto nepochopíme a nežijeme.

Nejde to ze dne na den. Je to náročný a dlouhý proces. Je to proces s lidstvem, který trvá už dva tisíce let a ještě neskončil. Přispějme i my svou troškou k tomu, aby se začal završovat, aby bylo co nejvíc těch, kteří toto pochopili a řídili se tím.

Matka Boží je ta, která bude v tomto našem vnitřním, ale i vnějším duchovním boji bez ustání stát při nás a bude nás povzbuzovat a chránit. Prosme jí o to.

   Žehná

X Ladislav